VI.A

Milí žáci, spolužáci, kamarádky, vážená paní učitelko, chtěla bych Vám všem poděkovat za to, co jste pro mě udělali, když jsem to zrovna potřebovala. Nevím, jak Vám mám poděkovat za všechno. Hlavně za tu Vaši podporu. Nedokážu spočítat, kolikrát jsem tu Vaši pomoc potřebovala. Ale co vím, je že bych za tohle vše chtěla podkovat osobám, na kterých mi doopravdy záleží. Moje poděkování patří: Olče, Áje, Marušce, Nathaly, Natálce, paní učitelce a dokonce i Ádě. A doufám, že vás bude obdivovatcelá třída, ale já vám slibuju, že Vám to nezapomenu do konce života. Ale samozřejmě chci poděkovat celé třídě. Jste bezva lidé, i když se někteří známe jenom rok. Za tu dobu se dá o člověku zjistit docela dost věcí. Například já jsem zjistila, že můj život byl nudný až do doby, kdy jsem zjistila, že nelze říct o člověku, kterého znáte jenom pohledem, že je hloupý a namyšlený. Jde o to poznat je zevnitř a potom si udělat názor. A to já mám: Naše třída je fajn. Jenom bychom si měli uvědomit, že nehrajeme hru sami za sebe, ale hrajeme jako tým. Dalo by se to nazvat rodinu, i když jsou tu lidé, kteří to tak neberou. Ale trávíme většinu času spolu ve škole. Všichni se snaží někam zapadnout, já jsem se také snažila zapadnout do fakt bezva holčičí party a nebyla to jen tak obyčejná parta. Byly to holky populární a já se snažila být jako ony: oblékat se jako ony, chovat se jako ony. Ale nešlo mi to, protože bych se stala úplně jiným člověkem. Tak jsem zůstala sama sebou a když se to někomu nelíbilo, pomlouvali mě. Mně to bylo jedno, nevadilo mi to, protože jsem byla taková, jaká doopravdy jsem a buď mě tak veznou, nebo ať si myslí, co chtějí. Já totiž vím, že mám ve třídě okolo sebe jen lidi, kteří mě takovou, jaká jsem, berou a za to jim moc děkuji. Jejich kamarádství pro mě moc znamená. Pokud se budu kvůli někomu měnit, bude to kvůli kamarádkám, které mi vždy vykouzlí úsměv na rtech. I když jsme se na začátku školního roku pohádaly, tak jsme se zase usmířily a hodily to za hlavu. Tak to je důkaz, že jim nejsem pro smích. Tady ve třídě vidím, kdo mě má doopravdy rád a komu na mně záleží. Sbohem 6.A, začíná nový příběh: 7.A. Přeji Vám krásné prázdniny, mnoho zážitků. Tuto třídu a tyto vzpomínky budu nosit v sobě a vás a naši třídu si vezmu do konce života do srdce. Vzpomínky mi zůstanou.                                                                                                       spolužačka Lenka

Na začátku školního roku byl náš kolektiv vytvořen ze dvou různých tříd. V páté třídě jsme byly celkem 3 třídy s označením A, B, C. Do šesté třídy na naší škole ale už nepokračovalo tolik žáků, aby mohl být dosavadní systém zachován a jedna třída byla tedy rozdělena. To nám zpočátku dělalo trošku obtíže a nevěděli jsme, jak se spolu srovnat. I přes třídnické hodiny, na nichž jsme se snažili naučit spolu lépe vycházet a tolerovat se, se neustále objevovaly rozpory mezi námi. I přes tento nelehký začátek jsme se všichni rozhodli, že budeme celá třída vystupovat na školní akademii. A právě několikatýdenní tréninky tanečního vystoupení nakonec naši partu spojily pevným poutem. Ty chvíle ve víru tance, společný cíl a společná aktivita pomohly našemu kolektivu natolik, že nyní jsme už konečně dobrými kamarády. A musíme říct, je to fajn! Ještě si paní učitelka zaklepe na něco nehořlavého, abychom to všichni nezakřikli.

V prosinci 2017  jsme vyjeli za vědou a technikou, a to na exkurzi do Techmánie v Plzni. Program byl nejvíce zaměřen na poznatky o Sluneční soustavě. Navštívili jsme tedy místní Planetárium, kde jsme si mohli prohlédnout mnoho modelů planet, slunce i měsíce a vyzkoušet si různé zajímavé exponáty, které simulují vesmírná tělesa. Tak jsme si třeba vyzkoušeli, jak by se naše váha měnila na různých planetách, jak bychom se cítili, kdybychom rotovali jako země, odkryli jsme všechny vrstvy naší planety od pláště až po jádro a mnohé další. Taky nás například zaujala malá napodobenina tornáda. Poté jsme si na velikou kouli promítli film o jednotlivých planetách na sféře a nakonec navštívili 3D kino - film Sen o létání. Film nás všechny poučil ot om, jak probíhal vývoj letectví, jak se lidé snažili vzlétnout a nakonec se jim to podařilo dokonce nejen mezi ptáky, ale i mezi hvězdy a planety. Odpoledne jsme strávili v Science centru a vyblbli se na všech možných exponátech z různých oblastí fyziky, chemie, biologie, ale i v dětském koutku. Vraceli jsme se až pozdě odpoledne, spíše k večeru unaveni, ale plní zážitků a dojmů. Všem se exkurze moc líbila a těšíme se na další.

Zdravíme Vás z naší pirátské plavby. Je říjen, a proto je na čase ukázat, jak naše paluba vůbec vypadá. Taky bychom chtěli pokračovat v našem on-line lodním deníku (máme totiž i ten pravý papírový). Za měsíc a týden, který jsme spolu prožili na plavbě za poznáním se odehrálo pár nových událostí. Dvě nejsou moc příjemné: opustila nás milá pirátka, která se vydala na plavbu s jinou lodí v jiných končinách, snad se jí tam bude líbit. Dále jsme se utkali v nepříjemném boji s cizími piráty. Ale nakonec jsme s nimi uzavřeli smlouvu o míru a snažíme se s nimi dále vycházet. Zakopaná válečná šavle by nám snad mohla nějaký čas vydržet, protože šarvátky na moři jsou zbytečné a vysilující hlavně pro naši kapitánku, která se snaží na lodi udržet pořádek, klid a dobrou náladu.         V záříjové plavbě jsme si zpestřili výpravu návštěvou sokolovského muzea, kam nás zavedla kapitánka 8.C Mgr. Irena Frilová a v říjnu nás zase čeká divadelní a hudební představení. Už se na to těšíme.          Kapitán už rozdal spousty zlatých a stříbrných mincí za naši úžasnou mluvu a psané slovo, které neustále obdivuje a říká, že se s tak povedenou posádkou ještě nesetkal. Vděčí za to nejen našim chytrým hlavičkám, ale hlavně našim bývalým kapitánkám Mgr. Evě Tesařové a Mgr. Pavle Ďurkovové, které nás tomu naučily.         Na konci září také došlo k bilancování. Kapitán nás většinu chválil a byl s naší posádkou spokojen, ale třem z nás vyznamenání udělit nemohl. Ti se spíš dočkali malého pokárání a domluvy, aby si trochu zvedli ne moc dobrou morálku, která by je mohla dostat na dno moře mezi zákeřné žraloky. Snad si to vezmou k srdci.        Tak se s Vámi loučíme a těšíme se zase za nějaký čas, kdy už pokladu poznání a vědění budeme zase o már mil blíž. Plavbě zdar!

1. září zná každý jako první školní den, kdy se žáci po dvouměsíčním volnu zase vydají do školy, aby zasedli do lavic a znovu nastartovali nový školní rok. Letošní školní rok však nezačal v pátek 1.9., ale žáčci získali ještě den navíc a zasedli poprvé do lavic až v pondělí 4.9.2017. Tradičně prožijí žáci vždy jednu vyučovací hodinu ve společnosti třídních učitelů. Stejně tak si svůj první den představovala i letošní 6.A, pro níž byl tento den významný už tím, že představoval přechod z prvního stupně na druhý. Všichni nesměle zasedli do lavic a s netrpělivým očekáváním přemýšleli, která třídní učitelka jim asi byla přidělena. Jenže ouha, žádná učitelka nedorazila. Místo ní vlétl do třídy otrhaný pirát s mečem, pořádnou kloboukem, na němž seděl pestrý papoušek a hned zahulákal.: „Nazdar chásko! Jsem kapitánem vaší lodi a vy jste má posádka,“ pokračoval hlubokým hlasem tento podivný člověk. A tak se  všichni postupně dověděli, že se chtě nechtě dostali na loď, v níž je opravdu nutné držet při sobě nejen kvůli přísnému kapitánovi, který neustále vyhrožoval mužem přes palubu, ale také kvůli tomu, aby tato plavba byla pro všechny úspěšná a zábavná. A každý už se na to těší. Tímto dnem to totiž rozhodně nekončí, ale naopak začíná. Kapitán totiž drží slovo a rozhodně nás nenechá utopit v nudě. Můžeme se tak těšit na parádní plavbu plnou zajímavých výstředností, které zaručí, že na školní léta budeme celý život vzpomínat opravdu s radostí. Vždyť kdo se může pochlubit tím, že ho učí opravdový pirátský kapitán a že je v jedenácti letech členem té nejpodivnější posádky?   A teď něco z našeho lodního deníku: 4.9. Plni očekávání čekáme, kdo se ujme naší lodi. Kapitánem se stává žena v dlouhé hedvábné batikované sukni, blledě modré vyšívané lněné haleně a čepici. Její vlasy tvoří černé kadeře, na bocích má pásek z mnoha kusů kůží a kostí svých obětí a na nohou má vysoké kožené boty s velmi hlučnou podrážkou. Někteří po celou hodinu nezavřeme údivem pusu. Učíme se zdravit a děkovat. Zase jsme to za prázdniny zapomněli. Dostáváme rozpis plavby a jdeme se uchýlit do svých rodinných kajut a nabrat síly na pořádný rozjezd.   5.9. - 7.9. Začínáme se pomalu rozjíždět, zatím se však stále držíme v blízkosti přístavu a od mola je to jen krůček. Zatím jsme všichni, i když někteří už balancují na prkně smrti a zjevně se snaží být prvními muži přes palubu. To si ale kapitán nenechá líbit a určuje první leštiče podlah. Seznamujeme se s pravidly plavby po moři, které se hemží žraloky a různou mořskou havětí. Musíme být velmi disciplinovaní a poslouchat rozkazy, abychom jim nepadli přímo do tlam. Pomalu se seznamujeme i s dalšími veliteli.   8.9. Vyjíždíme na adaptační plavbu, abychom poznali lépe kapitána i nové členy posádky, kteří k nám letos přibyli.   9. - 10. 9. Odpočíváme, abychom nabrali dostatek sil na další plavbu tentokráte v daleko větším tempu. Už jsme se trochu více odrazili od pevniny a vyplouváme na širé moře.   11.9. – 8.9. Kapitán nás zábavnou formou zasvěcuje do naší květnaté mluvy a snaží se z nás udělat pořádné piráty, kteří mají bohatou slovní zásobu a dovedou tak ve slovních soubojích porazit kdejaké zkušené mořeplavce. I my se snažíme ho pobavit svými výtvory a snažíme se o první zápisy naší plavby. Taky ostatní nadřízení nám začínájí předávat své zkušenosti... Těšíme se, až doplujeme k cíli. Ten je však hodně daleko a nebude lehké ho dosáhnout.